Šaolinský klášter

Šaolinský klášter sehrál významnou roli v historii karate .

V loňském roce se mi podařilo navštívit jeden z klášterů Šaolin (čínsky „malý les“). Úmyslně píši „jeden z klášterů Šaolin“, protože existuje několik „zaručeně pravých“ Šaolinů. Ten, který jsem navštívil, leží na úpatí hory Song, která patří k pohoří Songshan. Patří mezi pět posvátných pohoří Číny a je s ním spojováno mnoho legend, bájí a pověstí. Leží na severozápadě okresu Dengfeng ve středočínské provincii Henan, která se rozprostírá v oblasti středního a dolního toku Žluté řeky.

Již na parkovišti zjistíte, že telefonní automaty jsou přizpůsobené místnímu stylu. 

  
Pak pokračujete po bezvadně zameteném chodníku k jakémusi nádvoří, kde se mimo vstupenek do kláštera prodává i všechno možné i nemožné.    
Za touto vstupní bránou následuje kontrola vstupenek do areálu. Pak dorazíte do cvičební zóny, zleva je volná plocha, zprava budovy, ve kterých jsou podle plánku tělocvičny. Kolem nich je pořád dost žáků, poznají se snadno podle červených teplákových bund. 
   
Po dalším volném úseku dorazíte k předvadišti pod širým nebem – několik řad židlí a pódium, kde probíhá několikrát denně šaolinská exhibice. Jediný nedostatek je v tom, že židlí bylo podstatně méně než diváků, takže jsme to měli na stojáka :-) Ale vystoupení bylo pěkné, a zdaleka ne poslední. Další exhibice probíhaly ve 2 halách v areálu kláštera. O vystoupení cvičenců se dá bez přehánění říct, že předváděné techniky byly na velmi solidní gymnastické až artistické úrovni.  
  
Zde se však již naplno projevilo komerční zaměření kláštera – několik cvičenců se i se svým představeným ochotně vyfotili s kýmkoliv, před představením i po něm nabízeli k prodeji fotky z natáčení nějakého filmu, které probíhalo v klášteře. 
  
Po představení jsme pokračovali do samotného klášterního areálu. Ten je stále ve výstavbě, v průběhu 20. století byl zdevastován a od osmdesátých let je znovu rekonstruován. Někdy dokonce několikrát.

  
  
Na plánku můžete vidět, že součástí areálu je i vušu-hotel – komerce je všudypřítomná. V klášterním areálu je dost krámků se všemožným – a prodávají mniši.

V rámci kláštera probíhají i tréninky pod otevřeným nebem. Kdybychom něco takového zavedli my, asi by nám brzo došli cvičenci :-) Mimochodem na exhibici jeden aktér předvedl stojku na 2 prstech jedné ruky, a jiný před sebou tlačil auto pomocí kopí zapřeného o svoji dýchací trubici. V rámci exhibice jsou předváděny sestavy i boj (kata i kumite) se všemi 18 zbraněmi, které se v Šaolinu tradičně vyučují.
 
 
   
Areál samotný je nádherný, zvlášť když na jaře kvetou stromy. Jen kdyby se tam pohybovalo míň lidí :-)
 
  
Na samotném konci areálu je tzv. Les pagod. V každé pagodě je pohřben významný přestavitel kláštera, jestli se nemýlím, tak těch pagod je přes 700.
 
                  
Nakonec jsme navštívili Chrám 500 Buddhů – je v něm velké množství značně pitoreskních soch Buddhů. Nejzajímavější je, že málo z nich má čínský rysy.   
  

	Taková drobnost jsou nápisy nad pisoárem J - škoda že na dobrou fotku bylo špatné světlo… <------ Romantická zákoutí jsou také k dispozici. A počet sošek na střeše prý označuje význam dotyčné budovy. Nejvýznamnější je prý 9 sošek.

Když bych měl shrnout návštěvu Šaolinského kláštera, tak jednoznačně doporučuji. Ovšem za předpokladu, že nebudete hledat to, co znáte z akčních filmů. Šaolin je něco na způsob Karlštejna, se spoustou návštěvníků, a samozřejmě i spoustou prodejců všeho možného. Když si k tomu připočítáte fakt, že klášter je obnovován zhruba od osmdesátých let, tak ti, kdo hledají tradici, budou nejspíš zklamaní. Z druhé strany exhibice šaolinských cvičenců opravdu stojí za shlédnutí – i když napodobovat ji nedoporučuji. Ale aspoň se dozvíte, co vlastně vydrží lidské tělo. Návrat Číny k vlastním kořenům se mi také líbí. Staví to, co před několika desetiletími zbořili. Úroveň služeb je na úrovni, o které se nám ani nezdá. Prostě Čína stojí za shlédnutí, a Šaolin zvlášť.